Pátek třináctého: den, kdy si za smůlu můžeme hlavně sami
Existují dva typy lidí. Ti, kteří v pátek třináctého zůstanou doma, a ti, kteří si z toho dělají legraci. No a pak je tu ještě třetí skupina – ti, kteří tvrdí, že na pověry nevěří, ale stejně si ten den radši nekoupí los. Tak jak to s tímhle legendárním „nešťastným“ datem vlastně je?
Odkud se vzala třináctka jako problém?
Strach z čísla třináct má dokonce vlastní jméno – triskaidekafobie. To už samo o sobě naznačuje, že jsme tomu dali víc energie, než by si jedno číslo zasloužilo.
Historicky byla dvanáctka symbolem pořádku a harmonie:
-
12 měsíců v roce
-
12 znamení zvěrokruhu
-
12 apoštolů
A pak přijde třináctka. Přes čáru. Navíc. Rozbíjí symetrii. V symbolickém myšlení středověku to stačilo, aby si vysloužila nálepku „něco je špatně“.
Nejčastěji se připomíná Poslední večeře – u stolu sedělo 13 lidí a ten třináctý (Jidáš) nedopadl úplně jako vítěz večera. A bylo zaděláno na legendu.
A proč zrovna pátek?
Pátek měl v křesťanské tradici taky své mínusové body. Podle tradice byl právě v pátek ukřižován Ježíš. V kombinaci s „problematickou“ třináctkou vznikl dokonalý pověrový koktejl.
Někteří rádi vytahují rok 1307 – konkrétně 13. října 1307, kdy francouzský král nechal zatknout templáře. Historicky zajímavé? Ano. Přímý důkaz, že pátek třináctého je prokletý? Ne.
Ale příběh je to dobrý. A dobrý příběh je základ každé pověry.
Hollywood tomu dal marketing
Friday the 13th
Kdyby nebylo hororů, polovina lidí by si pátku třináctého ani nevšimla. Filmová série odstartovaná v roce 1980 proměnila datum v globální značku strachu. Jason s hokejovou maskou udělal pro pověru víc než středověká teologie.
Od té doby se pátek třináctého prodává. V médiích, v clickbaitech, v reklamě. Strach je emoce, která funguje. A funguje spolehlivě.
Co říká realita?
Statistiky jsou nudné. A právě proto uklidňující.
Žádný konzistentní důkaz, že by v pátek třináctého dramaticky rostl počet nehod, neexistuje. Některé studie dokonce naznačují opak – lidé jsou opatrnější, méně riskují, víc přemýšlí.
Paradox? Den, kterého se bojíme, může být bezpečnější.
Tomu se říká sebenaplňující proroctví naruby. Když čekáme problém, chováme se obezřetněji. A tím ho často odvrátíme.
Proč pověry přežívají?
Protože mozek miluje vzorce. Pokud se vám jednou v pátek třináctého pokazí auto, zapamatujete si to. Když se vám pokazí auto 7. března, nikoho to nezajímá. Ani vás.
Tomu se zase říká konfirmační zkreslení – všímáme si toho, co potvrzuje naše přesvědčení, a ignorujeme zbytek.
Pověry jsou vlastně takový starověký algoritmus. Zjednodušují svět. Dávají chaosu řád. Jen občas trochu mimo.
Malý experiment
Zkuste si dnes udělat něco, co běžně odkládáte. Zavolat někomu, s kým jste dlouho nemluvili. Odeslat projekt. Začít s něčím novým. A pak si ten den zapamatujte jako „ten pátek třináctého, kdy jsem začal“.
Protože datum samo o sobě nic nedělá. To my mu dáváme význam.
A jestli se dnes něco pokazí?
Nebude to kvůli kalendáři.
Ale klidně si pro jistotu nekupujte los. Člověk nikdy neví.