Pátek třináctého: den, kdy si za smůlu můžeme hlavně sami

Odkud se vzala třináctka jako problém?

Strach z čísla třináct má dokonce vlastní jméno – triskaidekafobie. To už samo o sobě naznačuje, že jsme tomu dali víc energie, než by si jedno číslo zasloužilo.

Historicky byla dvanáctka symbolem pořádku a harmonie:

• 12 měsíců v roce

• 12 znamení zvěrokruhu

• 12 apoštolů

A pak přijde třináctka. Přes čáru. Navíc. Rozbíjí symetrii. V symbolickém myšlení středověku to stačilo, aby si vysloužila nálepku „něco je špatně“.

Nejčastěji se připomíná Poslední večeře – u stolu sedělo 13 lidí a ten třináctý (Jidáš) nedopadl úplně jako vítěz večera. A bylo zaděláno na legendu.

A proč zrovna pátek?

Pátek měl v křesťanské tradici taky své mínusové body. Podle tradice byl právě v pátek ukřižován Ježíš. V kombinaci s „problematickou“ třináctkou vznikl dokonalý pověrový koktejl.

Někteří rádi vytahují rok 1307 – konkrétně 13. října 1307, kdy francouzský král nechal zatknout templáře. Historicky zajímavé? Ano. Přímý důkaz, že pátek třináctého je prokletý? Ne.

Ale příběh je to dobrý. A dobrý příběh je základ každé pověry.

Hollywood tomu dal marketing

Friday the 13th

Kdyby nebylo hororů, polovina lidí by si pátku třináctého ani nevšimla. Filmová série odstartovaná v roce 1980 proměnila datum v globální značku strachu. Jason s hokejovou maskou udělal pro pověru víc než středověká teologie.

Od té doby se pátek třináctého prodává. V médiích, v clickbaitech, v reklamě. Strach je emoce, která funguje. A funguje spolehlivě.

Co říká realita?

Statistiky jsou nudné. A právě proto uklidňující.

Žádný konzistentní důkaz, že by v pátek třináctého dramaticky rostl počet nehod, neexistuje. Některé studie dokonce naznačují opak – lidé jsou opatrnější, méně riskují, víc přemýšlí.

Paradox? Den, kterého se bojíme, může být bezpečnější.

Tomu se říká sebenaplňující proroctví naruby. Když čekáme problém, chováme se obezřetněji. A tím ho často odvrátíme.

Proč pověry přežívají?

Protože mozek miluje vzorce. Pokud se vám jednou v pátek třináctého pokazí auto, zapamatujete si to. Když se vám pokazí auto 7. března, nikoho to nezajímá. Ani vás.

Tomu se zase říká konfirmační zkreslení – všímáme si toho, co potvrzuje naše přesvědčení, a ignorujeme zbytek.

Pověry jsou vlastně takový starověký algoritmus. Zjednodušují svět. Dávají chaosu řád. Jen občas trochu mimo.

Malý experiment

Zkuste si dnes udělat něco, co běžně odkládáte. Zavolat někomu, s kým jste dlouho nemluvili. Odeslat projekt. Začít s něčím novým. A pak si ten den zapamatujte jako „ten pátek třináctého, kdy jsem začal“.

Protože datum samo o sobě nic nedělá. To my mu dáváme význam.

A jestli se dnes něco pokazí?

Nebude to kvůli kalendáři.

Ale klidně si pro jistotu nekupujte los. Člověk nikdy neví.